Ornáty z kostela sv. Petra a Pavla

 

 

Liturgické barvy jsou předepsány pro jednotlivé oděvy podle průběhu církevního roku a bohoslužebných příležitostí. Vyvinuly se ve 12. století jako snaha o symbolické vyjádření a vystižení atmosféry jednotlivých svátků. V 15. století vznikají závazná pravidla pro užívání jednotlivých barev a vykládají jejich symboliku.

Bílá je základní liturgická barva. Barva světla jako obraz Syna Božího, barva radosti a nevinnosti. Používá se při slavnostech Páně, pokud nejsou připomínkou umučení a smrti. Dále patří k svátkům Panny Marie, andělů, panen a vdov a také při pohřbu dětí. Své místo má při slavnostních příležitostech, průvodech, při udělování svátostí kromě pokání.

Červená, barva ohně a krve, užívá se o svatodušních svátcích a jiných příležitostech, které připomínají utrpení Páně a smrt mučedníků.

Zelená, barva naděje, připomíná život věčný, mrtvých vstání, používá se ve všední dny a neděle během roku a v liturgickém mezidobí.

Fialová je barvou smutku mírněného nadějí, je také považována za barvu popela a symbol kajícnosti. Užívá se v adventním a postním čase, při pokání.

Růžová je barva naděje, používá se na 3. neděli adventní a 4. neděli postní.

Modrá, barva čistoty a nevinnosti, užívá se při svátcích Panny Marie.

Černá jako barva smutku a smrti. Užívá se na Velký pátek a v den památky Věrných zesnulých a při pohřbech.